Cui bono? Vol. 2

Občas se stává, že některý článek navazuje na článek z dřívější doby, nejde-li o cyklus článků, přirozeně. Aby ale článek navazoval na ten, který byl zveřejněn bezprostředně před ním, to je skutečná náhoda.

I když takové náhody je lepší si nepřát.

Včera jsem psal o islámském terorismu v Evropě ve světle statistik Europolu a o tom, jak „najednou“ stoupl odbyt léků proti úzkosti ve Francii a že se domnívám, že toto zdůrazňování má možná i jiný smysl, než jen pouhé zveřejnění zajímavé aktuality.

Cui bono?

Cui bono? je latinská fráze, znamenající v čí prospěch? nebo komu ku prospěchu? (zdroj: Wikipedia)

---

 

Malé děti mají často takovou divnou vlastnost. Používají totiž slovíčko „Proč?“

Všichni se nad tím radují, jak je dítko zvídavé a jak je to hezké, že chce znát něco nového, něco co nezná a nebo něco čemu nerozumí.

Je to rozhodně dobré, když jsou malé děti zvídavé. Naštvat to může tak maximálně nějakou nerudnou babiznu, kterou dětské otázky ruší v tramvaji.

Ale o dětech a zvídavosti dnešní článek nebude. I když…

Šetření?

Šetření, úspory, nižší náklady. Magická slova. Jen ve mně vždy budí nedůvěru, pokud je použije nějaký úředník. Protože úředník je ve své podstatě parazit, který hospodaří s penězi, které byly nejprve uloupeny jiným lidem, nemůže být nikdy dobrým hospodářem. To, domnívám se, snad jasné každému, kdo myslí hlavou.

Proto mě zaujala a pobouřila aktualita, která, kdo ví proč, zapadla v aktualitách typu „demise vlády Milouše Zemana,“ „soud s dr. Rathem“ a nebo „záhadné úmrtí v Hurghadě.“

Sláva buranům

Je asi málo těch, kteří v uplynulých dnech nečetli či neslyšeli o únosu dítěte v Ústí nad Labem. Nechci nijak rozebírat celou kauzu, protože byla rozebrána již mnohokrát.

Přiznám, že mi je svým způsobem docela jedno, jestli šlo o cikánskou rodinu a nebo o rodinu bílou. Stejně tak je mi jedno, kdo je či není únoscem. To není předmětem tohoto článku.

Zaujalo mě totiž něco docela jiného.

Strach z neznámého?

Říká se, že se člověk přirozeně bojí toho, co je pro něj neznámé. Určitě na tom něco pravdy bude. Kdo by neměl obavy před něčím, co nezná,  před tím u čeho nemůže nějak předvídat chování a reakce na své podněty.

Neznámého je spousta a je jedno, jestli je to hmyz (někdo se bojí pavouků) a nebo něco jiného. Domnívám se, že je to zcela normální.

Co je ale zarážející je to, když se někdo bojí jiného názoru. Uvedu tři příklady a jedno řešení.

DPHMP – tvůj Velký bráška

Koukám na zprávy, na ty noční, které jsou krátce po 22. hodině a zůstává mi rozum stát.

V Praze byl napaden řidič autobusu DPHMP. Určitě nic k následování a nic obdivuhodného. Spíš naopak. Ale to, k čemu má být uvedené zneužito není již vůbec obdivuhodné a k následování to není vůbec. Spíš se mi z toho zvedá žaludek.

Dopravní podnik chce tento incident zneužít k dalšímu rozšiřování špehovacích kamer v dopravních prostředcích tohoto podniku a to pod falešnou rouškou zvýšení bezpečnosti.