Do školičky…

Málokdy se stává, že vypadnete na dovolenou a když se vrátíte, najdete v přehledu událostí i pozitivní zprávy. Mě se to podařilo. A jde o zprávu, která mě skutečně potěšila.

Po mém návratu z dovolené o které možná někdy také napíšu, jsem si přečetl titulek, který hřeje u srdce. Pětileté děti musí povinně do školky, tisíce jich ale nepřišly. Úřady se neshodnou, kdo je má hledat.

Pozitivní titulek a vlastně i zpráva. Jsou mezi námi rodiče, kteří mají vlastní rozum. Odmítají zlo povinné školní docházky organizované státem, které se snaží rozšířit na ještě širší okruh obyvatel a indoktrinovat státní propagandou i děti předškolního věku.

Daleko důležitější ale je, jak je tomu ostatně téměř vždy, to co není vidět. V citovaném článku totiž najdeme, mimo jiné, i následující slova.

Kdo má hledat nepřihlášené děti, se ale ministerstvo školství s ministerstvem práce a sociálních věcí zatím nedohodlo.
…
V Brně vyčkávají na závazné stanovisko ministerstev, která se zatím nedohodla. Karlovarský magistrát už obeslal rodiče doporučenými dopisy.
…
V Mostě rodiče dohledávají přímo v terénu.

To je to důležité. Stát něco naplánuje, zřejmě v rámci nějakého vyššího dobra, ale nedokáže to domyslet. Takže se vlastně neví, kdo má vlastně hledat ty co se vzepřeli vrchnosti.

Přidejme si „problém“ neočkovaných žáčků, školky bez míst, kam je ovšem povinnost nějak nacpat dítě a máte ukázku efektivity kterékoli státem organizované činnosti.

No a v této situaci si učitelé stěžují, že mají málo peněz. Z mého pohledu mají až moc. Neměli by dostávat žádný plat.

Teď se určitě ozvou etatisté, jaký to jsem nelida. Chudáci děti. Chudáci učitelé. Jenže já si skutečně stojím za tím, že by učitelé neměli dostávat žádný plat. Měli by totiž dostávat mzdu.

Domnívám se, že dobrý učitel by měl být za svou práci řádně odměněn. A špatný ne. Jenže jak poznat toho dobrého a odlišit ho od špatného. Chcete mi někdo namluvit, že je toho schopen státní aparát, který ani neví, kdo má hledat děti, jejichž rodiče nechtějí být ovcemi? To se budete asi snažit marně. Stát toho totiž jednodušeji není schopen. Jediný, kdo dokáže skutečně správně posoudit kvalitu učitele a ohodnotí ho je jen a pouze svobodný trh.

Proto si myslím, že řešení je jednoduché, i když to v naší socialismem prolezlé zemi asi hned tak nebude. Tím řešením je zrušení státního školství a jeho zprivatizování. V důsledku na tom můžeme vydělat my všichni.

---

Článek vyšel původně v magazínu Abeceda kde ho naleznete na tomto odkazu.